Kdo jsem? 

Jsem někdo, kdo své první fotky nafotil ještě v minulém století, s tatínkem, zapáleným pro fotografii, klasicky na kinofilm, vyvolávaný v temné komoře (vlastně spíš v umakartovovém jádru socialistické koupelny paneláku, ale díky absenci oken a červené žárovce malované maminčiným lakem na nehty, ideální místnosti pro vyvolávání fotek), následně z něj udělány, v té samé komoře, krásné černobílé fotky. Hodně dárků od tatínka souviselo s focením – zrcadlovka, objektivy, filmy, alba… Založení vlastní rodiny na nějaký čas odsunulo fotografii na druhou kolej. Až do doby, kdy jsme si pořídili štěně, a tak se spojili dvě vášně – focení a psi. V tu dobu ale už byla v plném rozkvětu digitální fotografie a tak se to „cvakalo“ ve velkém. Štěně z každého úhlu, pohyb směrem od nás, k brance, vrtění ocasem, akce s ním, první výstavy. Na výstavách mě zaujaly i jiné objekty a zanedlouho jsem už fotila pro kamarády psí výstavy, psí tábory a akce, pro klub Švýcarských salašnických psů fotím klubové výstavy, fotila jsem v Brně Světovou výstavu psů 2021, neustále vylepšovala a doplňovala fototechniku a samozřejmě stále fotila. Všichni naši psi mají tisíce fotek a skoro denně se jejich počet zvyšuje. A jelikož v dnešní době fotky nejsou jen o focení jako takovém, ale i o úpravách, tak jsem absolvovala i několik kurzů k jejich úpravě. I přesto ale moje fotky nejsou ve stylu „dream“ fotek, ale zachycují realitu. Bez foťáku a psů si mě kamarádi už ani nedokážou představit, a já sebe vlastně taky ne. I díky jejich reakcím na mé fotky, se z vášně a koníčku stalo i něco víc.